Tak holub by dítě asi neuzvedl, že. Ale tam logika tohohle mýtu končí. Novorozence by totiž naopak uzvednout mohl třeba orel, ale i přesto je v naší kultuře nosí čáp. Proč? No, není to úplně růžový důvod, to řekneme na rovinu. Krásní velcí čistě bílí ptáci alias symboly čistoty a Boha, co se po devíti měsících vrací domů s dárečkem pro novomanžele, a spousta dalších krásně vymyšlených s nimi spjatých symbolik by totiž velmi pravděpodobně s dětmi vůbec nijak spojována nebyla, kdyby čápi neměli ze všeho nejvíc rádi lovení zaječích (a jiných) mláďátek.
Slyšeli jste někdy, jak zní malý zajda, když ho čáp nese v zobáku k pozdější konzumaci? Jako když pláče novorozeně. Opravdu. Záznam zaječího nářku o pomoc si můžete pustit třeba tady:
Smích přešel, co?
Čáp nebo pelikán?
Paul Quinn, profesor anglické literatury na univerzitě v Chichesteru a ředitel místního Centra pro pohádky, fantasy a spekulativní fikci, má o mýtu o čápech jinou teorii. Mohl podle něj prý vzniknout tak, že lidé vysoko na nebi nejprve viděli čápa s dlouhým úzkým zobákem a jindy třeba velice podobného pelikána s vakem pod zobákem, který mohl z dálky budit dojem, jakože čáp nese uzlíček s dítětem.
Tahle teorie má ale jednu ne úplně bezvýznamnou díru – u nás se taky věří na to, že čápi nosí děti, pelikáni k nám nejblíž přitom žijí až ve Středomoří a okolo Černého Moře, na obloze bychom je tak viděli maximálně, kdyby uletěli ze ZOO. Naříkající zajda se tak pořád zdá jako teorie nejpravděpodobnější.
Čáp krade i reinkarnuje
Protože prapůvod čápů jakožto nositelů dětí není úplně family-friendly, lidstvo se odjakživa snažilo si ho trochu přikrášlit. Ve starověkém Egyptě tak například věřili, že čáp je symbolem lidské duše, a tak když se z dalekých krajin zase začas vrátí, znamená to, že se s ním vrátila i ona duše zemřelého, co je připravena se reinkarnovat. A to jak asi? No, přece v miminku.
Čáp bílý evropský hnízdí v Evropě a zimuje v Africe; vrací se většinou zhruba po sedmi měsících
Starověcí Řekové měli čápy za zloděje dětí. Bohyně Héra totiž prý žárlila na zase jednu novou vyvolenou svého manžela a známého záletníka Dia, a tak ji proměnila v čápa a nakázala jí odletět pryč. Dáma-čáp ale nechtěla opustit svého novorozeného syna, zabaleného do uzlíčku si ho proto v zobáku odnesla s sebou.
V severské mytologii je čáp spojován s rodinnými hodnotami a manželstvím – prý protože tvoří páry na celý život, což úplně není pravda, i když je fakt, že mají tendenci se vracet do stejných míst a tedy se nakonec znovu sblížit i s tím samým partnerem. Na Blízkém východě je pak symbolem čistoty, původní americké obyvatelstvo si ho spojovalo s plodností a štěstím atd.
Zahnízdíme, uvidíme
V Evropě se víra v to, že čápi nosí děti, zahnízdila pravděpodobně už kdysi dávno v pohanských dobách, kdy se mnoho svateb konalo při oslavě letního slunovratu na konci června. Když se pak na jaře čápi vraceli, mnoho novomanželek už mělo pár dní do porodu.
Takže logicky – dítě přinesl čáp.
Aby měly páry, které toužily po dětech, větší štěstí miminko počít, stavěli si proto čapí hnízda u komínů, a komu se v nich čáp skutečně uhnízdil, ten už pořizoval plenky.
Hans a hororové pohádky
Velikou popularitu mýtu o čápech nosících děti zajistil slavný dánský pohádkář Hans Christian Andersen, když ve svém krátkém příběhu Čápi popsal, jak novorozenci spí v hlubinách rybníků (německá verze příběhu mluví o tom, že spí v jeskyních) a čápi je odtamtud vyzvedávají a roznášejí do vhodných rodin.
A to by to nebyl Hans, aby příběh nebyl morbidní – zlobivý chlapec v něm po čápech hází kamením a ti za to jeho rodině přinesou očekávané nové miminko mrtvé.
Příběh měl zlobivým dětem ukázat, že jejich činy mají následky, a rodiče měl nabádat k tomu, aby nelenili a své děti dobře vychovávali, což je samozřejmě výborná rada, ale taky docela dost černé zpracování.
Čím víc čápů, tím víc porodů
Samozřejmě všichni víme, proč se mýtus o čápech tak rozšířil – bylo jednodušší čtyřletému dítěti říct, že jeho malou sestřičku přinesl čáp, než mu vysvětlovat, jak funguje lidská biologie. Zejména v době, kdy by vás za slovo biologie skoro upálili na hranici.
Pravdy na něm ale není zhola nic. Počet čápů vs. počet porodů ve vesnici proto např. statistikové používají jako krásný příklad toho, že korelace dat nutně nemusí znamenat jejich kauzalitu, tedy čím víc čápů, tím víc porodů ano. Ale ne proto, že by čápi nosili děti, ale protože ve větších městech prostě má tendenci hnízdit víc ptáků i rodit se víc dětí.
Foto: pixabay.com, public domain, archiv