Pandemie COVIDu zamíchala v tomhle roce se spoustou věcí. Někdo ztratil práci, jiný brutálně prodělal a o zdraví lidí ani nemluvě. Zabrat dostala ale i jedna věc, jejíž převrácení naruby může místo zkázy a tragédie nakonec přinést hlavně vyšší efektivitu a širší rozhled, a tou je tradiční koncept prezenčního studia. „Odučili jsme stejné penzum látky jako za standardního stavu, jen skrze on-line nástroje. A docházka přednášek byla dokonce vyšší než obvykle,“ říká profesor Václav Cempírek, rektor Vysoké školy logistiky.
Distanční studium přitom není nic nového. Historicky první pokus o ně se datuje už do roku 1728, kdy učitel Caleb Philipps hledal nadšené studenty, kteří by se s ním pomocí týdenních dopisů učili těsnopis. Svůj inzerát tehdy publikoval v americké Boston Gazette, jejímiž původními vydavateli byli jen tak mimochodem James a Benjamin Franklinovi.
Nejprestižnější bulvární cena
Benjamina asi znáte, je to jeden z tzv. Otců zakladatelů Spojených států Amerických a taky těsná dvojka (ačkoliv to ne všichni uznávají) po Prokopu Divišovi ve vynalezení bleskosvodu. Jeho bratr James, který už vám možná tolik neříká, oproti němu ale taky nebyl žádné béčko. Byl to totiž nadšený novinář s citem pro to, co lidi chtějí, a spoluobčanům v Bostonu tak poprvé představil např. tzv. „žlutou žurnalistiku“ („yellow press“) alias bulvár.
Tehdy se tedy ještě nejmenovala žlutá, protože své jméno získala až na konci 19. století podle komiksu The Yellow Kid, který vycházel v deníku Josepha Pulitzera (ano, ta nejprestižnější novinářská cena se jmenuje podle průkopníka bulváru) New York World.
Tisknout žlutě bylo tehdy technologicky náročné, komiks s přidrzlým žlutým protagonistou tak rychle upoutal.
Podle něj se za „žlutou žurnalistiku“ označují všechna média s ne tak úplně pravdivými, senzačními, úžasnými a „no-nekup-to“ zprávami
Vraťme se ale ke Calebovi a těsnopisu. Lze se domnívat, že ve své snaze učit ho na dálku asi tak úplně neuspěl, protože se o tom nikde moc neví ani nepíše a další zmínky o snaze učit něco na dálku se datují skoro o století později, nejprve v Anglii a Francii a posléze v Německu a Rakousko-Uhersku.
Dámy studentky
Zejména Anglie je zajímavá, velký rozvoj distančního studia (opět těsnopisu) tam byl totiž umožněn zejména díky poštovní reformě z roku 1840, která určila, že cena poštovného z jakéhokoliv do jakéhokoliv místa v Británii bez rozdílu vzdálenosti bude jedna penny.
A nadšení těsnopísaři těsnopsali a těsnopsali a Isaac Pitman, který tenhle kurz založil a taky vynalezl tehdy nejvíce využívaný těsnopisný systém, dostal od královny Viktorie v 1894 rytířský titul.
První korespondenční škola v USA byla „Society to Encourage Studies at Home“, která měla dámy přimět každodenně věnovat část svého času studiu
Vzdělání pro všechny bez rozdílu
Stejně jako korespondenční kurzy motivovaly ke studiu dámy, které zejména v USA moc studovat nemohly nebo nechtěly (první vysokoškolský titul tam žena dostala v roce 1831 a to tehdy rozhodně nebyla norma), motivovaly studovat i všechny ty, kteří by každý den do školy prostě nezvládli dorazit.
S rozvojem internetu pak dostala snaha vzdělávat všechny bez rozdílu věku, pohlaví a místa, kde se nacházejí, úplně nových rozměrů. Vzdělávat se proto teď můžeme úplně všichni úplně odevšad a učit se můžeme úplně od kohokoliv kdekoliv na světě.
A užíváme si to MOOC!
Zkratka MOOC znamená v překladu „hromadně otevřený online kurz“ a globálně se jich poskytuje strašná spousta, stačí si jen najít svého „providera“.
Asi nejznámější je Coursera, kterou využívá něco kolem 73 milionů lidí k tomu, aby se naučili třeba programovat nebo správně vyjednávat od předních odborníků v oboru, kteří holt v Brně nebo Znojmě úplně nesídlí.
Některé kurzy jsou placené, jiné jsou zdarma, skoro všechny ale zaštiťuje nějaká kvalitní vzdělávací instituce, nejčastěji univerzita. A naprosto všechny, které absolvujete, je super zmínit v CVčku nebo na vašem LinkedIn profilu, pro budoucí zaměstnavatele se totiž mohou hodně počítat.
Coursera samozřejmě není jediný provider, seznam těch největších najdete např. tady.
Co je ale daleko zajímavější než to, že si některé instituce už dávno uvědomily, že poskytovat vzdělání na dálku obrovsky přispívá ke vzdělanosti i těch zdánlivě „nevzdělaných“ (protože to např. k univerzitě mají daleko, anebo neprošli přes přijímačky), jsou ty instituce, které dosud vzdělávaly jenom prezenčně a teprve díky pandemii COVIDu si uvědomily, že se hodně dobře dá vzdělávat i na dálku.
Jediné plus pandemie
V Česku nemá distanční vzdělávání tradici. Obecně si jako národ prostě myslíme, že studenti pracují jenom tehdy, když je někdo kontroluje. A to je samozřejmě pravda ve spoustě případů, zejména na základních a středních školách, kde si pořád ještě „děti“ (no offense!) mnohdy neuvědomují, že studium je pro ně dobré.
Je to ale také docela hloupý přístup k vysokoškolskému studiu, kde to, jestli dostudujete, nezáleží na tom, do jaké míry vás profesor bude hlídat, jestli opravdu studujete, ale na tom, jestli opravdu dostudovat chcete. A pandemie byla, když už nic jiného, výborným testem právě tohoto.
„V první vlně v jarních měsících jsme měli trochu problém v tom, aby všechno bylo odučeno podle rozvrhu a stanovených požadavků, protože distanční výuku pomocí MS TEAMS nerealizovali všichni pedagogové,“ vzpomíná rektor Vysoké školy logistiky prof. Ing. Václav Cempírek, Ph.D. na březen. „Proto jsme, vědomi si toho, že druhá vlna může přijít každým momentem, na podzim při zahájení akademického roku 2020/2021 připravili pro všechny zaměstnance školení s těmito aplikacemi. Když pak druhá vlna skutečně přišla, všechny předměty se bez problémů učily distančně.“
Vysoká škola logistiky o.p.s (VŠLG) je soukromá technická vysoká škola neuniverzitního typu, nabízející – jako jediná v ČR – tři stupně terciárního vzdělání (Bc., Ing., PhD.).
Jejím hlavním cílem je vychovat odborníky pro konkrétní profese v logistice dopravy, služeb a v informačním managementu pro uplatnění jak v českých, tak mezinárodních společnostech.
Lepší docházka, příjemnější studijní podmínky
Teamsy pro přednášky, LMS Moodle na zkoušky, promítnout tabuli se vzorečky a na Vysoké škole logistiky jedou, jako by se nechumelilo.
„Samozřejmě, že kontaktní výuka je jak studenty, tak pedagogy hodnocena příznivěji, ale v této nestandardní situaci můžeme říct, že s tou distanční nemáme problémy, a dokonce můžu s čistým svědomím prohlásit, že se on-line výuky obecně zúčastňuje více studentů, než kolik se zúčastňovalo té standardní,“ podotýká rektor Cempírek.
Na dálku bohužel nelze dát prostor všem dotazům a nelze si různé vybavení „osahat“, např. docházka je ale lepší
I z toho důvodu na VŠLG aktuálně řeší, jestli distanční výuku alespoň v nějaké formě nezachovat i poté, co pandemie (DOUFEJME!) konečně skončí.
„Zapojení on-line výuky pro naše prezenční studenty máme i po odeznění nouzového stavu v plánu, vše ale bude samozřejmě záležet hlavně na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy a na tom, zdali se k takové kombinaci výuky přikloní,“ říká rektor Cempírek. „Pro distanční formu vzdělávání na naší škole je ale on-line výuka u vybraných předmětů určitě možná a lze říci, že dokonce i vítaná. Studentky a studenti by k nám tak nemuseli jezdit osobně, což by jim jednak ušetřilo cestovní náklady, a jednak by nemuseli čerpat dovolenou nebo náhradní volno kvůli dřívějšímu odchodu z práce – protože většina z nich studuje při zaměstnání.“
Když to jde z Austrálie, proč by to nešlo z Přerova
I když u nás nemá distanční studium tradici, možná bude jedním z velmi mála pozitiv té aktuální pandemie právě to, že tu tuhle tradici začneme. Ve věku internetu, sociálních sítí, ZOOMu a tří milionů dalších vymožeností, které nám studium odkudkoliv nejen umožňují, ale kolikrát nám ho dělají i daleko příjemnějším, než denně docházet na přednášky, je načase přestat tkvět na rutinách a na tom, že „to se ale přece dělá takhle“.
A třeba stejně jako přerovská Vysoká škola logistiky vstoupit do nového století s vervou vytěžit z něj co nejvíc. Přece když se můžeme z domu učit programovat s profesorem z university v Brisbane, tak proč bychom se nemohli logistiku z Přerova učit třeba v Aši, ne?
Tenhle článek patří do sekce TEAM-UP, což je rubrika těch nejzajímavějších témat, která jsme připravili ve spolupráci s našimi partnery. Těmi jsou ty nejlepší, nejskvělejší a nejúžasnější instituce na světě, protože v nás věřily, ještě když jsme byli jen šílený nápad ve třech skřetích hlavách.
A to chce pořádnou odvahu. <3
Foto: pixabay.com, VŠLG, public domain