Bez legrace. Podle pár let staré australské studie trpí každý jeden z pěti vysoce postavených manažerů nějakou formou osobnostní poruchy. Je to logické – CEO musí dělat rychlá a těžká rozhodnutí a ta se mu dělají o dost jednodušeji, když není empatický. A naopak lidé, kteří k sebe-evaluaci nutně potřebují obdiv druhých, asi nepůjdou dělat na pokladnu do supermarketu, ale spíš do médií, politiky a podobně. Problém ovšem je, že se tam s nimi musíte potkávat. A ještě větší problém je, že jsou většinou v hierarchii instituce vysoce nad vámi.
Patologická potřeba moci, úspěchu a obdivu, radost z manipulace druhými i z bezskrupulózního ubližování ostatním vás dostane až na vrchol potravinového řetězce. Protože si prostě nemůžete pomoct, k životu to potřebujete, a tak za tím logicky jdete a to velmi dravě. Bez empatie to totiž jde skoro samo. Trefným příkladem je dnes už skoro úplně bývalý americký prezident Donald Trump.
Kevin Dutton, oxfordský psycholog specializovaný na psychopatii, posoudil vybrané historické i současné osobnosti pomocí standardního osobnostního testu (PPI – Psychopathic Personality Inventory) a zjistil, že Trump je ještě o bod větší „psycho“ než Adolf Hitler. A to je konkurence, kterou by nechtěl asi nikdo.
Ke studii je nutné podotknout dvě věci, které ovlivňují její legitimitu:
- PPI je test, který vyplňuje každý člověk sám za sebe, což se tady nestalo, místo toho Dutton využil skupinu politologů a jiných odborníků z oboru, kteří tipovali, jak by v určitých situacích (otázek je celkem 56) Trump reagoval.
- Trump veřejná osoba a Trump soukromá osoba mohou být dva úplně odlišní lidé, protože co je americká politika jiného než pořádná show.
Právníci, úředníci i kněží
Tak či tak, výsledky studie Trumpa asi nepotěšily, možná ho ale ani tolik nepřekvapily. Koneckonců, jeden z pěti lidí ve vedoucích pozicích trpí podle studie australské Bond University poruchou osobnosti. A nemusí jít ani zdaleka jen o politiku nebo média.
Temná triáda
Většina „psycho“ šéfů/lídrů/osobností, se kterými se budete muset v životě potkávat, spadá do jedné z kategorií tzv. Temné triády a jsou to buď narcisové, machiavelisti, anebo čistokrevní psychopati.
Narcisisté jsou z této trojice v podstatě ti nejvíc neškodní, a to je co říct. Zejména pokud jste četli náš článek o upírech alias pardon za matku narcise. Jde jim hlavně o vlastní image, a ačkoliv jsou jí schopni obětovat cokoliv, pořád ještě mají alespoň nějakou empatii. Není to s ní tedy kdovíjak slavné, ale je přítomná, což pro machiavelisty ani psychopaty moc neplatí.
Machiavelisti, pojmenovaní podle Niccola Machiavelliho, který je často zmiňován jako zakladatel politologie, ale kromě toho byl také aktivním obhajitelem „morální pružnosti“ panovníka alias principu: když jde o dobro všech, může se vladař chovat, jak chce. A to je vlastně i podstatou šéfa machiavelisty – má nějaký big picture, který je pro něj důležitý (hlavně protože ho nějakým způsobem pozvedne, anebo z něho bude machiavelista jakkoliv jinak benefitovat), za kterým jde a nebojí se přitom lhát, manipulovat a využívat cokoliv a kohokoliv, kdo mu stojí v cestě.
Na rozdíl od narcisů jsou machiavelisti často v pozadí, protože jim obdiv ani show nic moc neříkají. Důležitý je jenom jejich cíl. Jsou chladní, cyničtí a řeknou nebo udělají cokoliv, jen aby otěže zůstaly v jejich rukou.
Triádu uzavírá psychopat, který se bude tvářit jako váš nejlepší kamarád, bude otevřený, přátelský, akční a ze začátku ho možná budete i trochu obdivovat, než zjistíte, že nemá absolutně žádnou empatii a ubližovat ostatním mu vyloženě dělá radost. Bude se zajímat o to, kdo jste, co děláte a jak to máte doma, aby to mohl kdykoliv použít proti vám a zakrýt tím cokoliv, co je zrovna jeho cílem. Takže pozor.
Můj šéf je psycho
Co když je narcis, machiavelista nebo psychopat i váš šéf? Rada číslo jedna je uvědomit si, že se z toho nevyléčí a že pro jeho nápravu nemůžete udělat naprosto nic.
Vědět, o koho jde, ale znamená taky vědět, jak si poradit, takže:
- Identifikujte ho – narcisové, machiavelisti i psychopati mají spoustu shodných nebo podobných vlastností, to je pravda, kromě toho ale mají také spoustu unikátních aspektů, které je od těch ostatních z Temné triády odlišují, a těch je důležité si všímat. Když víte, kdo je váš protivník, dokážete s ním totiž daleko lépe vyjít.
- Dejte pozor sami na sebe – triáda je nakažlivá! Psycho-boss podřízené ovlivňuje, ať chtějí nebo ne, a někdy je ovlivňuje až do té míry, že od něj tu jeho psychopatii „chytnou“ a ve snaze vyhovět mu, se mu začnou víc než dost podobat. Zkontrolovat si tak čas od času vlastní hodnoty a mentální zdraví tak vůbec není špatný nápad.
- Neapelujte na jeho empatii a nevymlouvejte se – robota byste taky nechtěli rozplakat, tak proč to zkoušíte na neempatického šéfa? Empatie, lítost, city, to všechno nejenže nezná, ale zároveň to považuje za slabost. Nejlépe s ním tak vyjdete, když si odpustíte ten emocionální „bulshit“ a přejdete k faktům: Vyhodit kolegyni není dobrý nápad ne proto, že to není fér, ale proto, že bude mít šéf opět za pozadím HR oddělení s tím, že moc často propouští, a to přece nechce.
- Hrajte jeho hru – Jakmile pochopíte, o co mu jde a co je pro něj důležité, můžete to využít ve svůj prospěch. Chce mermomocí zapůsobit na nového CEO? Vyzdvihněte ho na poradě s managementem, poděkujte mu veřejně za něco, s čím vám pomohl, ať se tetelí a raduje, a budete s ním zadobře – funguje u všech kromě psychopata (ale někdy i u něj).
- Odejděte – Pokud nemáte povahu na konstantní power-play a váš psycho-boss je v hierarchii tak hluboce zakořeněn, že dřív firma zkrachuje, než by ho někdo vyměnil, jděte o dům dál. Možná se to zdá jako moc drastické opatření kvůli jednomu člověku, zejména pokud vás vaše práce jinak baví, ale v dlouhodobějším horizontu je to jediné možné řešení.
Nad psychopatem nezvítězíte, nezměníte ho, nedomluvíte mu. Vaše city, názory i přesvědčení jsou mu bytostně víte kde a jediný recept na úspěch je od něho utéct. Bohužel. V mnoha případech ale také – bohudík.
Foto: pixabay.com, archiv