Za rovnoprávnost s muži se ženy různě po světě bily už od sedmnáctého století. A přestože v některých zemích nemají stejná práva ani dnes, byly to právě ženy, byť většinou tak trochu ve stínu, kdo se historicky zasadil o spoustu věcí. V USA měly například na svědomí zavedení prohibice, protože jejich evropští přistěhovalečtí manželé zvyklí pít pivo se po americké whisky vždycky zřídili jak dobytci a život s nimi pak nebyl zrovna růžový – doporučujeme na Netflixu výborný dokument od Kena Burnse – a silně se pak podílely i na jejím zrušení. To, co je na konci 19. století zásadně emancipovalo a dodalo jim odvahu se do veřejného života zapojit naplno, byl přitom jeden docela nenápadný vynález – bicykl.
„Řeknu vám, co si myslím o jízdě na kole. Dle mého názoru udělala pro emancipaci žen víc než cokoliv jiného na světě,“ nechala se slyšet jedna z nejznámějších amerických aktivistek toho času Susan B. Anthony, která kromě volebního práva pro ženy bojovala také proti otroctví a mimochodem je první ženou, jejíž podobizna se v USA kdy objevila na mincích – v roce 1979 na dolaru.
Od kola až k Land Roveru
Ačkoliv se o bezpečnější bicykl pokoušelo už několik inženýrů před ním, s tím přelomovým a do té doby komerčně nejúspěšnějším přišel britský vynálezce a průmyslník John Kemp Starley v roce 1885. Oproti stávajícímu vysokému kolu bylo znatelně nižší, takže šlo lépe zabrzdit a tolik se z něj nepadalo, mělo pevný rám a obě kola propojená řetězovým systémem pro příjemnější a rychlejší jízdu. A davy šílely.
Jízdní kola byla dokonce jedním z mála artiklů, jehož prodeje stoupaly navzdory hluboké ekonomické krizi, která v té době postihla USA. A protože spousta firem na tenhle „hype“ naskočila a začala kola vyrábět, byla konkurence v oboru dost drsná, což byla skvělá zpráva pro spotřebitele, protože díky tomu bicykly výrazně zlevnily.
A když píšeme, že zlevnily, nemyslíme tím ani náhodou, že byly levné. I po téhle „slevě“ byla totiž průměrná cena kola v devadesátých letech devatenáctého století kolem sta dolarů. Průměrná roční mzda oproti tomu byla ale dolarů jen tisíc, takže si asi dokážete představit, že se ono cyklistické šílenství týkalo hlavně těch bohatších vrstev obyvatelstva. Ale týkalo se jich o to výrazněji – jen v roce 1897 se podle odhadů v USA prodalo na dva miliony bicyklů.
V Paříži teoreticky nesměly ženy legálně nosit kalhoty, pokud nedržely řídítka kola nebo otěže koně, až do roku 2013
No, a když na kolo nainstalujete spalovací motor, máte motorku. A když přidáte další dvě kola, je z toho auto. A o třiašedesát let později, v roce 1948, z továrny původně cyklistické společnosti Johna Kemp Starleyho vyjíždí první Land Rover. Mimochodem, i bratři Wrightové, vynálezci prvního motorového letadla, financovali své první pokusy s létáním právě ze zisků z prodeje kol vlastní značky.
Ani sukňová, ani kalhotová
Vraťme se ale k dámám, které možnost vydat se na vlastní pěst na větší vzdálenost naprosto pohltila. Do obchodu, do školy i za kamarádkou to najednou byla jenom chvilinka a pocit samostatnosti byla opojná záležitost. Ve složitých, širokých a vrstvených viktoriánských sukních se ale jezdilo dost špatně, ženy měly někdy i tragické nehody a převážně mužský tisk toho využíval k dehonestování ženské cyklistiky.
Aktivistka Amelia Bloomer tak kritikům ukázala pomyslný prostředníček, když přišla s konceptem polokalhot, které byly vlastně i polosukně. Dostaly jméno „bloomers“ po ní a byly to v podstatě naducané kalhoty uvázané ke kotníkům (někdy ke kolenům), přes které ještě dámy často měly přehozenou krátkou sukni, aby se tedy neřeklo. Každému odpůrci tak daly jasně najevo, že jim jejich právo na jízdu na kole nikdo nevezme.
Zlomyslná žena na kole
A některým mužům se to víc než nelíbilo. Redaktor Sunday Heraldu v roce 1891 napsal: „Ta vůbec nejzlomyslnější věc, kterou jsem kdy v životě viděl, je žena na bicyklu. Myslel jsem si, že to nejhorší, co může žena udělat, je kouřit, ale tohle mi změnilo názor.“
Ženám na kole se posmívalo, urážely se, dokonce se jim zkoušela poškodit reputace tím, že se jízda na kole začala spojovat s necudností, a to nejen díky „intimní masáži“ sedlem. Ačkoliv byla jízdní kola jedním z vůbec prvních produktů, který se aktivně propagoval jako něco, co zlepší váš život, ženy namísto toho lékaři ustavičně varovali před zdravotními problémy, které jsou s jejich jízdou spjaty.
Kolo je prý vede k vyčerpání, nespavosti, bušení srdce, bolestem hlavy a depresi, tedy k problémům, které se na kole jezdícím mužům nějakým zázrakem vyhýbaly. A útočilo se i na jejich marnivost – jízdou na kole prý žena získá „bicyklový obličej“ – bledý s tmavými kruhy, nebo naopak rudý a horký – a ten je pro pány vysoce nežádoucí, takže cyklo-dámy, laskavě zapomeňte na případné nápadníky.
Tandem místo individualismu
Ať už se ale společnost snažila ženy odradit jakkoliv, bicykly měly pro zlepšení kvality jejich života nesporné výhody. Ženy začaly být daleko víc fit, byly samostatnější a rozhodnější, a některým mužům začaly naopak daleko víc imponovat. Namlouvací schůzky, které se do té doby uskutečňovaly vždy v přítomnosti gardedámy, se najednou děly v sedle a o „spolupráci“ a „fungování v tandemu“ mezi milenci a manželi se na úkor všemocného muže a podřízené ženy začaly skládat písně.
Kromě osobního života měli muži a ženy nově stejné zájmy i v politice – například více dlážděných cest pro kola – a ženy se právě díky cyklistickým spolkům začaly daleko více sdružovat a hovořit spolu o tom, co je na životě nejvíc štve, načež se přesně to vydaly měnit a byly při tom víc než dost vidět. Společnost se zkrátka nezastavitelně měnila a s „novými ženami“, jak je charakterizoval americký spisovatel Henry James, se v ní najednou muselo počítat.
V USA si až do roku 1988 (!) nemohly ženy vzít půjčku bez toho, aniž by žádost podepsal i jejich mužský příbuzný
A i když právo volit získaly zrovna ženy v USA až v roce 1920 – rok po Československu a celých 27 let po Novém Zélandu, který udělil ženám možnost volit jako úplně první stát na světě – v politickém životě se alespoň z toho lobbistického úhlu pohledu začaly pohybovat, v podstatě jen co sesedly z kol. Obrazně i doslova.
Foto: valentinae4, public domain