Jak bude svět vypadat za sto let? Budeme mít kolonii na Marsu? Vymřeme na globální klimatické změny? Mad Max nebo Star Trek? To je anybody’s guess a my už tu nebudeme, abychom si ověřili, jestli jsme měli, nebo neměli pravdu. Na tu samou otázku se sami sebe ale zeptali i naši předkové v roce 1900. A na rozdíl od těch našich můžeme jejich odpovědi s realitou docela jednoduše srovnat. Anebo v některých případech spíš fakt ne.
V roce 1900 se v Paříži konala Světová výstava, která oslavovala technologie uplynulého století a hleděla do století nastávajícího. Byla to velká sláva. V samotném srdci města bylo tehdy vystaveno mnoho technologických novinek a kuriozit od velikého ruského kola, tří a půl kilometrů dlouhého pohyblivého chodníku až po vůbec první trolejbusovou linku. K vidění tu byly nové dieselové motory, elektrické vozy a suché baterie, také filmy se zvukem, telegraf nebo poprvé v historii v zahraničí představené matrjošky.
A také jedna pozoruhodná reklamní kampaň.
Už se přesně neví, pro jaký výrobek byla připravena, protože společnost, která ji zadala, zkrachovala dřív, než se kresby z dílny skupiny umělců kolem Jean-Marca Côtého dostaly do distribuce. Pravděpodobně šlo o cigarety, doutníky nebo hračky, což je zajímavé kombo, ale budiž. Její záměr byl nicméně jasný – zamyslet se nad tím, jak bude lidstvo vypadat v roce 2000, tedy od té doby přesně za sto let.
Zapomenutá proroctví
Umělci se pustili do práce a vytvořili krásnou retrofuturistickou sérii s názvem En L’An 2000, tedy V roce 2000, o minimálně 87 kresbách, které se bohužel nakonec k veřejnosti nedostaly. Byl tomu ale asi osud, že je skoro o to zmiňované století později objevil spisovatel Isaac Asimov a s doprovodným komentářem je poprvé veřejně publikoval.
K nám se tak konečně dostala jedinečná interpretace toho, jak si umělci z roku 1900 představovali, že budeme jako lidstvo žít o sto let později. A nutno podotknout, že se v lecčem trefili.
No, a v lecčem taky asi nemohli víc minout.
Podmořské závody a velrybus
Obecně měli lidé před více než sto lety pocit, že budeme v budoucnu žít o dost víc pod vodou, než kolik času tam reálně trávíme. Vinu za to pravděpodobně nese Jules Verne a jeho Dvacet tisíc mil pod mořem.
Potápěči na přerostlých mořských konících
Podvodní závody
Lovci racků
Velrybus
Radiové topení
Dalším z nápadů bylo z dnešního pohledu naprosto nepochopitelné radiové topení. Ne rádiové, radiové – od slova radium. Marie Curie-Skłodowská s manželem totiž jen dekádu před výstavou objevila ve smolinci z historicky prvního velkého uranového dolu v českém Jáchymově podivný svítící prvek, který se stal hitem v tolika odvětvích, ve kterých neměl co dělat, že člověku oči přecházely.
Aktivně se přidával do vody, do másla, zubní pasty i do make-upu – protože údajně ozdravoval, povzbuzoval a dokázal vyléčit, co vás jen napadlo – a taky se nosil pro parádu. Třeba v hodinkách se svítícími ciferníky. Tak proč s ním taky netopit, že?
Víc o radiové ruletě a o tom, jak „voda dobrá, jenom čelist upadla“, si můžete přečíst v našem článku o historii šarlatánství.
Všechno lítá, co peří má
I to, co žádné nemá. Naši předci totiž měli za to, že když zrovna nebudeme pod vodou, budeme zcela jistě létat. Do práce, jen tak na kafe, nebo třeba na tenis, ale také za zločinci, do hořících domů, anebo třeba s poštou.
Air-taxi
Zaletět si na tenis
Létající Poštmír (dobře, no, tak poštmistr)
Okřídlení hasiči
Křídla zákona
Na kafe či pro víno?
Všechno, co lítá, může i zabít
Už méně úsměvné je, že si naši předci se schopností létat také okamžitě představili, jak se pod křídla nebo balony budou krásně montovat bomby. A že se narozdíl od air taxi nebo „zaletím si pro víno“ tahle představa ve společnosti také hodně rychle realizovala.
Bombardér
Vzdušná bitva
Dozor shora alias budoucí hlídkovací vrtulník
Automatizace je king
Jedno bylo lidem v roce 1900 naprosto jasné – co jde, to za nás budou dělat stroje. V podstatě tak už tehdy předpověděli průmysl 4.0. A ve spoustě věcí se i trefili:
Hudba bez orchestru
Ahoj Roombo!
Mechanizace zemědělství
Moderní výstavba
Překvapivě ve službách se ale předci mýlili. Vlasy nám pořád ještě stříhají a vousy holí lidé a kalhoty na nás v obchodech taky nefluše pneumatická trubka.
Robo-barber shop
Domácí kosmetika
U krejčího
Video hovory a cestování
Další věc, co se už v roce 1900 bezpečně věděla – i když s tím někteří zaměstnavatelé mají problém dodnes – žít a pracovat člověk může odkudkoliv. Ideálně rovnou v pohybu ve svém mobilním domově. A s přáteli i kolegy se spojí jednoduše prostřednictvím korespondenčního kina, tedy dnes video hovoru nebo konference.
Dům v pohybu
Elektrický vlak
Korespondenční kino
Co jsme nestihli
Ani do roku 2021 jsme některé relativně legitimní, přes sto let staré představy o budoucnosti nestihli realizovat. Příkladem je třeba vzdělávání. Naši předci si mysleli, že budeme schopni si veškeré znalosti a vědomosti lidstva prostě a jednoduše nalít do hlavy a sbohem a šáteček, devítiletá povinná docházko. To je na první pohled úsměvné, ale ne úplně nemožné. Koneckonců, transhumanismus může být dost dobře hned za rohem. Jak daleko se onen roh nachází, je ale otázka zase na jiný článek.
Podle našich předků z roku 1900 s tím máme očividně zpoždění.
Foto: public domain, série En L’An 2000