Skoro každá kultura na světě si za dobu své existence vymyslela nějakou formu upíra. My známe hlavně ty východoevropské – strigy, řeckého vrykolakase nebo notorického Drákulu – ale existuje i čínský Jiangshi, madagaskarský ramanga, loogaroo v Karibiku a mnozí další. Sigmund Freud tvrdil, že představa upíra je manifestací našich hlubokých (zejména sexuálních) tužeb, které jsou v rozporu s mravy běžného života. Psychologové Heinz Kohut a Ernest Wolf ale vypátrali, proč jsou upíři ve fóru i dnes, kdy i to dříve nejobscénnější sexuální chování už nikoho zase tak moc nešokuje. A může za to vaše matka.
Dobře, možná ne přímo vaše matka, ale obecně postava matky, která je pro život každého člověka v prvních několika letech, kdy se formuje jeho psychika, středobodem vesmíru. Aby se z dítěte stal po všech směrech zdravě vyvinutý jedinec, měla by ho matka vychovávat v lásce a porozumění a jako separátní entitu. Problém je, že to ne každá dělá. Začněme ale popořádku.
Šlomovi jde (opět) o sex
Většina populárních teorií Sigmunda Šloma Freuda se točí kolem sexu, hanby a genitálií, i on ale věřil, že většina „příšer“, co mají lidé v hlavách, vzniká z dětského traumatu (anebo strachu ze smrti). A právě upír je jedna z proto-příšer – v různých kulturách se vyskytoval tak často, až získal status archetypu, a to nejen sémanticky (ve smyslu pravzor věcí), ale i mentálně jako psychologická struktura zakotvená v kolektivním vědomí. Překlad: Spousta na sobě nezávislých lidí si vymyslela nemrtvou bytost, co žije ve tmě, konzumuje krev, šíří zlo a symbolizuje všechno, co je zakázané.
Podle Freuda za to může podvědomí, tedy hluboká zásobárna všech našich neuskutečněných tužeb, impulzů a přání, většinou sexuálního nebo agresivního charakteru, co upíry alias manifestace všeho toho, co nemůžeme, vymyslelo. Dominanci upíra – třeba Drákuly – nad svou obětí, nejčastěji mladou a naivní pannou, která ho bezmezně adoruje, pak Freud vnímá jako vztah otce a dcery optikou oidipovského komplexu.
Ve zkratce – jde mu zase jednou hlavně o zakázaný sex, což bylo na konci rigidního 19. století v Evropě pochopitelně aktuálním tématem, ale rozhodně to neplatilo všude.
Podezřele univerzální upír
Freudovu teorii proto rozporoval už Carl Gustav Jung, další gigantické jméno v oblasti psychoanalýzy. Uvědomil si totiž, že je prakticky nemožné, aby měli lidé z naprosto odlišných kultur a různých koutů světa totálně identické neuskutečněné tužby.
To, že se upíři vyskytovali v Evropě, Africe i Asii mu tak spíš napovídalo, že jsou zakotveni někde ještě hlouběji než jen v podvědomí, pravděpodobně až v těch úplně nejzákladnějších psychologických strukturách, které definují člověka jako živočišný druh, tedy v samotném principu toho, jak naše hlava funguje. Hlava, která vyplodila opak toho, kdo je – upíři jsou nesmrtelní, dokážou měnit podobu, žijí v noci, mají obrovské charisma a rozhodují o životě a smrti. Jinými slovy – jsou absolutně dominantní. A psychologové Heinz Kohut a Ernest Wolf k tomu o něco později přidali dovětek: jako rodič v životě malého dítěte. Přesněji řečeno – jako narcistický rodič.
Když odhlédnete od vší té tajemné a sexy třpytivosti, je totiž upír v podstatě sobecký parazit a patologický lhář, je to nespolečenský predátor trpící nekontrolovanými výlevy vzteku, co se beztrestně živí na úkor druhých a skrze mistrnou manipulaci alias „magii“ uměle buduje svoji úžasnou image, která zakrývá to, jaký doopravdy je. Ke svému životu potřebuje obdiv druhých a jejich životní sílu, protože sám je slabý, povrchní, prázdný, není schopen vlastních hlubokých emocí a je absolutně neempatický vůči potřebám druhých alias vítejte v narcismu (přesněji: v NPD – Narcissistic Personality Disorder).
Kultura narcismu
NPD je porucha osobnosti, která je daleko častější, než byste možná čekali. Častokrát se totiž dědí z generace na generaci. Její největší rozvoj přinesla nejprve sekularizace (odklonění od náboženství) a pak hlavně modernizace a komercionalizace všeho kolem. Stejně jako se pohanský, tradiční nebo rodinný význam Vánoc u mnoha lidí vyprázdnil ve prospěch nákupu dárků, se i význam matky živitelky vyprázdnil pro spoustu žen na úroveň „matka, co vypadá, jako že živí“, pro kterou má existence dítěte jeden jediný smysl – vlastní seberealizaci.
Podívejme se na to optikou upíra – je ve všech směrech nadřazený, okouzlující a inteligentní, ale i přesto vyžaduje fanatický obdiv a ke svému životu potřebuje životní sílu jiných, stejně jako narcistický rodič potřebuje k vlastní seberealizaci emocionálně vysávat své dítě.
Vyrůstání s upírem
Kohut a Wolf dali Freudovi za pravdu v tom, že příšery vznikají v dětských hlavách – i narcismus se u člověka totiž vyvíjí v raném dětství jako odraz jeho vztahu s rodiči. Rodiči, kteří můžou dítě klidně i opravdu milovat, ale chovají se k němu spíše jako k věci než jako k samostatné osobnosti, což vede k tomu, že dítě vyroste jako na první pohled normální a sebevědomý člověk, ale uvnitř zůstává dítětem, protože mu jako autu nebo kabelce logicky nebylo dovoleno vyvíjet si vlastní vnitřní svět a emocionálně dospět. A pak má kabelka vlastní děti a dělá jim úplně to samé, co sama zná z dětství, a další a další generace naskakuje do narcistického soukolí, aniž by si uvědomovali, že je něco špatně. Narcis si totiž nikdy nevšimne a už vůbec si nepřizná, že není dokonalý a všemohoucí – přesně jako upír.
Narcismus je tedy dle Kohutovy a Wolfovy teorie v lidstvu tak hluboce zakořeněný, že upíry zaznamenáváme i v těch nejstarších civilizacích, a tak častý, že jsou přítomni ve většině kultur na světě. Protože ale žijí v tajnosti a ve tmě (narcistický rodič se k cizím lidem nikdy nechová tak hnusně jako k vám, protože by ho třeba nemuseli mít rádi a to on nesnese), moc často se o nich nemluví a jejich oběť dál trpí tiše a sama, protože na upíry přece žádný racionální člověk nevěří.
Jak z toho ven?
Těžce. Velmi těžce. Nejdřív se totiž musíte dostat z jejich opravdu silné hypnózy a uvědomit si, že s vámi bylo celý dosavadní život manipulováno. Typického narcistického rodiče tak poznáte až s odstupem času a prostoru – ideálně několik let poté, co jste se odstěhovali a přestali s ním denně komunikovat.
Teprve bez jeho bezprostředního vlivu si začnete uvědomovat, že on měl z vašeho dětství víc než vy, když z vás vysával obdiv a emocionálně se na vás pásl, zatímco vy jste měli konstantně pocit, že nejste dost hezcí nebo chytří, že neustále děláte něco špatně a že je všechno zlé vždycky vaše vina (a všechno dobré – včetně vašich vlastních úspěchů – samozřejmě zásluha rodiče). Ani dnes, když je z vás dospělý člověk, si sami sebe zase tak moc nevážíte a všichni ostatní vám připadají úspěšnější, zajímavější a spokojenější než vy. Taky se neustále honíte za tím „něčeho dosáhnout“, strašně vás frustruje, když něco nevyjde, a i když se vám stane něco opravdu dobrého, máte tendenci to bagatelizovat a nepovažovat to za „nic zvláštního“.
Je nám líto – vyrostli jste s upírem
A ještě víc líto nám je, že s tím nemůžete dělat nic jiného než otevřít dveře – přeneseně tak do domu vpustit denní světlo, aby se upír usmažil – a odejít. Kompletně se od narcisty oprostit a nechat ho tak emocionálně vyhladovět je totiž jediná cesta, jak se z toho začarovaného kruhu vymanit. Domluvy nefungují, vysvětlování nezabírá a narcis si za žádnou cenu nikdy nepřizná, že je s ním něco špatně. Ani když ho to bude stát rodinu, i kdyby za to měl zaplatit životem, nic s ním nehne. Koneckonců, narcismus je osobnostní porucha, člověk to nedělá, protože chce, ale protože je tak „nastaven“ kvůli traumatu z dětství.
Vaše matka je narcis, když…
| – vás má ráda, jenom když jí to k něčemu je – například jí to zlepší image před ostatními, když si dobře vedete ve škole nebo v práci (naopak ale žárlí, když si vedete až moc dobře) |
| – citově vás vydírá ve stylu „Porodila jsem tě, všechno jsem ti obětovala a ty se ke mně takhle chováš!“ |
| – ponižuje vás – je hyperkritická ke každé prkotině, často vás zesměšňuje, klidně i před ostatními, a pak jen mávne rukou s „Copak nerozumíš vtipu?“ |
| – je sobecká a miluje drama – když vás něco trápí, jste posera a moc to zveličujete, naopak když jí se stane jakákoli prkotina, je to tragédie roku a všichni to musí řešit |
| – chybí jí empatie a musí za každou cenu vyhrát – i tam, kde to není soutěž, například v hádce, přesně ví, co vám nejvíc ublíží, a neváhá to vytasit, abyste se rozpadli, zatímco ona je vítěz |
| – všechno je o ní – diskuse o vašem úhlu pohledu ji absolutně nezajímá, buď je po jejím, anebo není vůbec |
| – když s ní přestanete mluvit, jste nejhorší na světě, vlastnoručně jste způsobili holokaust a vaše prostřední jméno je Mengele |
To samé samozřejmě platí i pro otce/narcise
Narcisté jsou v podstatě velmi nešťastní a nespokojení lidé – i když si to samozřejmě nikdy nepřiznají – nenávidět je tak určitě není na místě, i když nám toho třeba opravdu dost provedli. Místo toho raději vystupme ze začarovaného kruhu, uvědomme si, kde je problém, posviťme si na něj a nepřenášejme ho dál na naše děti. Na to, co děláme v temnotách, je přece daleko lepší se podívat v televizi, a ne si to prožít.
Foto: pixabay.com