John Aristotle Phillips, který si v roce 1976 přivydělával jako tygří maskot fotbalových zápasů své alma mater – Princeton University – měl jen kousek k tomu, aby ho ze školy vyhodili. „Stačilo provařit ještě jeden předmět a letěl bych,“ vzpomínal později na moment, který ho proslavil. Na moment, kdy se rozhodl jako téma své závěrečné práce právě v tom jednom inkriminovaném předmětu zvolit „Jak sestrojit vlastní atomovou bombu.“
Jeho učitel Freeman Dyson mu téma seminárky schválil. Byl asi zvědav na to, co tenhle student, který měl k premiantovi docela daleko, předvede. Velká většina materiálů o bombě byla totiž v té době přísně tajná a veřejnost k nim neměla přístup. Vláda informace poskytovala např. energetickým společnostem, které se zavázaly k tomu z jádra udělat potenciálně nevyčerpatelný zdroj energie, že by se ale k zásadním informacím dostal jen tak nějaký student, bylo v podstatě vyloučeno.
A to bylo právě ono – sestrojit si doma atomovku totiž vůbec není složité. A nepotřebujete k tomu žádné top secret informace, stačí naprosto základní znalosti fyziky a trocha vůle. Alespoň tak si to Phillips přebral a jal se dokázat, že s ničím jiným než s veřejně dostupnými zdroji může student fyziky – i tak špatný jako on – sestrojit naprosto adekvátně funkční atomovku. A to klidně třeba na koleji.
Atomovka? No big deal
Phillips nebyl žádný premiant, ale byl to velmi praktický zaměřený student. O sobotách v kostýmu tygra fandil místnímu fotbalovému týmu a v provozu pomáhal také campusové pizzerii, která týdně vydělávala celých tisíc dolarů. To by dnes bylo jen necelých 22 tisíc korun, dolar měl tehdy ale daleko větší hodnotu než dnes, a to až sedmkrát. V dnešních číslech tak pizzerie vydělávala skoro 150 tisíc korun týdně, a to už vůbec není k zahození.
Ke svému atomovému výzkumu využíval Phillips výlučně veřejně dostupné informace z National Technical Information Service amerického ministerstva obchodu a učebnice jaderné fyziky, čímž chtěl dokázat, že atomovka není něco, co se dá tajit, ale že ji opravdu může vyrobit, kdokoliv si to usmyslí. „To byla právě ta idea, udělat to co nejjednodušeji a co nejlevněji,“ řekl Phillips v roce 1976 v rozhovoru pro People Magazine, „a nepoužít nic jiného než veřejně dostupné zdroje, které si mohl přečíst naprosto každý.“
Phillips tím prý chtěl dokázat, že jestli se americká vláda poklepává na ramenou s tím, že když všechno tak pěkně utajili, tak nikdo jiný než snad ještě Sověti už nikdy žádnou atomovku nesestrojí, tak že se silně a naivně mýlí.
Není to pravda a ta částka taky nesouhlasí
Ve své čtyřicetistránkové seminárce Phillips detailně popsal, jak sestrojit atomovou bombu, a aby svou teorii dokázal, dal dohromady také vlastní prototyp. A ačkoliv jeho profesor Dyson i jeho kolega Harold Feiveson tvrdili, že by bomba nefungovala, nukleární fyzik Frank Chilton, který se tehdy intenzivně zabýval atomovými výbuchy, měl jiný názor. Podle něj bylo téměř naprosto garantováno, že by Phillipsova bomba, kdyby byla sestrojena, také vybuchla. Překonal v jejím designu totiž prý některé ze zásadních konstrukčních překážek.
„Chilton říká, že je moje bomba dvacet let pozadu,“ řekl tehdy Phillips v rozhovoru pro People Magazine, „to z ní ale pořád ještě dělá sofistikovanější nástroj, než jakým byla bomba, co spadla na Hirošimu.“
Phillipsova bomba měla zhruba rozměry nafukovacího míče na pláž, vážila přes padesát kilo a k provozu by potřebovala skoro sedm kilo plutonia, které samozřejmě není tak jednoduché pořídit. Sám Phillips navrhoval, že by se prostě dalo ukrást, a tím chtěl údajně naznačit, že přísnější ochrana plutoniových zásob je rozhodně na místě.
Když FBI zabaví tvou seminárku…
Oficiální zdroje nikdy nepotvrdily, že by byl jeho návrh relevantní, FBI ovšem půlku jeho závěrečné práce i jeho prototyp zabavila a nikdy nevrátila. Vše prý bylo spáleno a víc se o tom nemluvilo. Profesor Dyson se ale přece jen ukázal jako správňák a Phillipsovi za práci, kterou nikdo další už nikdy neuvidí, dal jedničku, a tím ho taky udržel na škole.
Phillips se mu pak odvděčil tím, že založil firmu, která těží osobní data voličů a využívá je k tomu, aby pomohla vybraným politickým kandidátům zacílit přesně tu skupinu, kterou potřebují oslovit s tím, že jsou právě oni těmi nejlepšími kandidáty. Od Ronalda Reagana tak sloužil Phillips všem americkým prezidentům a komukoliv dalšímu, kdo si jeho služby zaplatí, slouží dodnes.
Takže až příště budete přemýšlet o tom, jak někdo může za amerického prezidenta, senátora nebo guvernéra volit třeba rasistu, šovinistu, nebo aroganta, můžete se zeptat pana Phillipse.
Foto: pixabay.com, public domain