Losí test je ve světě automobilů známý a mnohými i hodně obávaný pojem. Vozidlo při něm má za úkol vyhnout se losovi stojícímu uprostřed cesty co nejrychleji a nejúčinněji to jde, aniž by samo ze silnice vyjelo, anebo se dokonce převrhlo. A je to test tak záludný, že ho mnohdy ani ta nejzvučnější automotive jména nedávají.
Existuje mnoho způsobů, jak zjistit, zda je auto bezpečné. Většina z nich se logicky provádí ještě v automobilce, kde se vývojáři a výrobci sami snaží pokrýt jakoukoliv eventualitu běžného provozu tak, aby jejich auto mohlo být za každých okolností co možná nejbezpečnější. A pak je tu losí test.
Vůbec poprvé s ním přišel švédský motoristický magazín Teknikens Värld v 70. letech minulého století. Jmenoval se prostě a jednoduše „test vyhýbacích manévrů“, ale později zdomácněl jako losí test, a to proto, že největším problémem na skandinávských silnicích bývají losi.
Jen si to představte – projíždíte hustými severskými lesy, všude kolem je buď tma (protože je tam prostě půl roku tma), anebo naopak jasné slunce, co spolu se stíny stromů vytváří ne úplně ideální podmínky pro řízení. A najednou se vám uprostřed cesty objeví třímetrový los, co úplně nechápe, že by si to asi neměl trajdat po asfaltce. A los, jak známo, není zajíc nebo liška. Když do něj auto narazí, je na světě obrovský problém a airbagy vám na jeho řešení rozhodně nestačí.
Skandinávští vědí
Při srážce švédského Saabu s losem zahynul v roce 1948 jistý Julian Shermis. Firma, která z výroby vojenských letadel jen o tři roky dříve přesídlila právě na automobily, si od té doby až do svého zániku v roce 2011 důsledně vedla statistiku všech dopravních nehod, na kterých měla zvířata podíl (za 60 let evidovali 6 100 nehod, kde byl příčinou právě los), a brala na ně ohled při konstrukci svých vozů. Saaby tak měly zpravidla velice pevné čelní sklo a zesílené přední sloupky.
Srážky se zvířetem se ale nedějí jen na severu a viníkem nemusí být vždycky jenom los. Máme jeleny, divoká prasata a podobně. Losím testem proto auto/moto novináři začali zanedlouho mučit všechny značky bez rozdílu geografie jejich původu.
Jak nesrazit losa
Podmínky testu jsou jednoduché, simulují totiž realitu. Průměrná rychlost automobilu na prázdných venkovských silnicích bývá někde kolem 100 km/h. Jestliže se před ním náhle objeví překážka, dupne řidič instinktivně nejprve na brzdu. Brzdná dráha ale nebývá dostatečná, pokud se tedy chce losovi či jinému zvířeti vyhnout, musí začít manévrovat.
Po úvodním brždění je průměrná rychlost při takovémto manévrování zhruba 70 km/h, což se i reálně prokázalo, že skutečně je nejběžnější rychlost při střetu se zvěří. No, a to přesně losí test zkouší – jak se auto dovede při rychlosti 70 km/h vyhnout překážce ve vlastním pruhu, objet ji v protisměru a zase se do vlastního pruhu vrátit (protože v protisměru může kdykoliv jet někdo jiný).
Test tedy probíhá následovně:
- Vůz zrychlí na 100 km/h
- Řidič zabrzdí
- Prudce změní jízdní pruh (zhruba dva metry před překážkou)
- Za překážkou se do svého pruhu zase co nejrychleji vrátí
Zkoušku splní, pokud se nesklouzne, nezadriftuje, anebo samozřejmě nevyjede z navrhovaných pruhů nikam jinam. Test probíhá na suchém asfaltu, a aby podmínky byly co nejvíce reálné, sedí uvnitř celá posádka lidí a zavazadel, aby byl vůz zatížen zhruba tak, jak by logicky na silnici zatížen být mohl – protože na chatu člověk asi většinou nejezdí sám a bez jediné tašky.
Velký mercedesí převrat
Širokou popularitu losí test získal v roce 1997, kdy německé Süddeutsche Zeitung informovaly o tom, že se v něm Švédům podařilo překlopit tehdy úplně nový Mercedes-Benz třídy A, a to už při 60 km/h, zatímco v zahraničí vysmívaný východoevropský Trabant test zvládl naprosto perfektně.
Důvodem toho, proč Mercedes test ošklivě projel, byla špatná konstrukce podvozku a nesprávné rozložení jeho váhy. Nějaký novinářský test, řeknete si. I ty ale mají relevanci. Mercedes se proto na jeho základě (i když oficiálně se podobné věci samozřejmě neříkají přímo) rozhodl všech 17 tisíc vyrobených a už prodaných kusů stáhnout. Stálo je to kolem 250 milionů dolarů (tedy zhruba 5,5 miliardy korun) – a to podotýkáme, že v tehdejším kurzu, takže rozhodně nic levného. Aby se něco takového už neopakovalo, investoval pak Mercedes navíc značné prostředky do vývoje elektronické kontroly stability a úpravy odpružení, což pak samozřejmě okoukali i ostatní, takže dobře pro nás všechny.
Zoufalá Toyota
Stejně jako je zvláštní spojení vítěz/poražený v případě Trabant/Mercedes, je s podivem i dlouhodobě nejúspěšnější auto v testu a držitel více než dvacetiletého rekordu – Citroën Xantia Activa V6. Tenhle vůz splnil test v roce 1999 při rychlosti 85 km/h a tím dodnes předčí i superauta, jako je Porsche 911 GT3 RS z roku 2008 nebo McLaren 675LT z roku 2017.
A neobvyklé vítěze a poražené test produkuje dodnes. Například pro kvalitu a spolehlivost vysoce ceněná Toyota měla velký problém se svým modelem Hilux, který test projel v roce 2016, a to ve velkém stylu – auto se při manévrování postavilo na dvě kola a skoro se překlopilo. Stejný problém v testu měl v roce 2019 i velmi oblíbený model RAV4, který se skoro překlopil při rychlosti 68 km/h. To samé Jeep Grand Cherokee a dobře nepořídily ani Ford Chrysler a Volkswagen Golf.
Nutno podotknout, že se Toyota, Jeep i Ford prý pokoušely výsledky testu ověřit vlastními možnostmi a nikomu z nich se tak špatných verdiktů dosáhnout nepodařilo, a tak test zpochybnili jako nafingovaný s tím, že švédské médium vozidla záměrně přetížilo. Bylo z toho několik méně či více mediálních sporů, Japonci narozdíl od konfliktních Američanů ale pak Švédy pozvali testovat nový update svých Toyot a všechny prošly – tvář tak byla zachována na všechny strany.
Výborný Peugeot
Nečekaně úspěšné jsou v testu obecně méně protěžované značky. Ať už se bavíme o legendárním Citroënu, anebo třeba o Peugeotu 508, který losí test pořádaný španělským auto/moto magazínem km77 projel v obdivuhodné rychlosti 80 km/h, tedy stejně jako daleko dražší Ferrari Testarossa, a to je co říct. Obecně se mu na dráze dařilo, držel jako přilepený a testovací řidič si jeho chování v zatáčkách pochvaloval.
Samozřejmě Ferrari není úplně designováno na to, aby se vyhýbalo losům na skandinávském severu, ale na druhou stranu ho nejednou i u nás v Česku potkáte na opuštěných silnicích uprostřed polí a lesů jen tak o víkendu na joy ride, takže fair point.
Elektro nic moc
Všechno je to ale benzín nebo diesel. Elektromobily si v testu vedou různě. Zatímco Tesla 3 má se svými 78 km/h poměrně dobrý výsledek, hybridy jako třeba Škoda Superb IV zvládly jen 68 km/h, a to hlavně proto, že jejich design kopíruje ten se spalovacím motorem, který se jen vzadu kus za kus vyměnil s motorem elektrickým, což autu nedodává úplně skvělou stabilitu. To se ale časem, jak se budou designy aut přizpůsobovat novým elektrickým potřebám, pravděpodobně změní.
A možná se zapracuje i na těch nestabilních SUVčkách. Bohužel, čím víc „krabicové“ auto je, tím hůře se losovi vyhýbá. Záleží ale samozřejmě také na řidiči, což je jedna z nejsilnějších kritik testu – ne každý řidič dokáže reagovat tak rychle jako profesionál na testovací dráze. Na druhou stranu ale proč to řešíme? Jestli auto reaguje špatně pod rukama profesionála, a amatérem rozhodně lepší nebude. A to samé i naopak.
Takže ne, losi nejsou důležití. A nejsou relevantní. A vůbec si jich vlastně nikdo moc nevšímá a nepřipisuje jim váhu. Ale pak se celé série modelů stahují z trhu, když testem neprojdou. Podobnost s realitou čistě náhodná.
Foto: unsplash.com, pixabay.com, public domain