I ten nejmenší človíček dokáže změnit chod budoucnosti. A neplatí to jenom pro hobity. Jeden takový docela maličký a na první pohled nevýznamný ozubený drátek, který si v roce 1874 nechal patentovat jistý Joseph F. Glidden z amerického Illinois, zapříčinil úplný zánik éry kovbojů. Byl totiž, jak sám Joseph avizoval, „lehčí než vzduch, silnější než whisky a levnější než prach“.
Dva roky před patentem na telefon se Joseph Glidden holedbal, že je jeho ostnatý drát největším vynálezem věku. A zase tak moc se nemýlil. Divoký západ byl totiž ze své podstaty jedna obrovská otevřená pláň, kde urostlí, dohněda opálení macho kovboji naháněli svá stáda, bránili křehké děvy před nájezdy komančů a jen horizont byl jejich limitem. Dobře, bez teplé vody, kvalitní stomatologie a toaletního papíru (jak moudře praví barbar Cohen) to zase tak romanticky nevypadalo. Podstata jejich byznysu ale skutečně byla nahánět stáda a chránit je před nebezpečím, které má tendenci se tak úplně nevyskytovat v oploceném areálu.
Právo krávy vs. právo osadníka
Problém byl v tom, že stromů bylo široko daleko jen pár, takže dřevěný plot nepřipadal v úvahu, a ten klasický drátěný dobytek naprosto jednoduše povalil. A rozšlapal a s ním i všechny brambory a cibule, co se tu první osadníci snažili vypěstovat. Těch navíc v divokých prériích amerického západu od roku 1862 přibývalo čím dál víc.
Důvodem byl takzvaný Homestead Act, kterým prezident Abraham Lincoln zaručil všem čestným občanům (i ženám a osvobozeným otrokům!) nárok až na 160 akrů (to je cca 0,6 km2) půdy, pokud si na ní postaví dům a budou ji obhospodařovat alespoň pět let. Což jde poměrně složitě, když vám ji každý druhý týden pošlape něčí stádo krav v čele s kovbojem, podle kterého má kráva větší právo na to se volně prohánět než nějaký imigrant na svůj řádek brambor.
Ďáblovo lano
Moderní ostnatý drát tak, jak si ho Joseph Glidden patentoval, držel jako nic předtím. A kovbojové si dvakrát rozmysleli, než by proti němu stáda hnali, krávy se o něj totiž píchaly a řezaly a často tak třeba v zimě v blizardech uhynuly až tisíce kusů. A každá kráva, co se nedá prodat, představuje ušlý zisk jejího majitele.
Z oplocených pozemků, které vyrostly na jejich územích, neměli radost ani původní obyvatelé severní Ameriky, tedy jak už se to dnes moc neříká – indiáni. Ti ostnatému drátu říkali „ďáblovo lano“ a stejně jako kovbojové a různé maskované gangy s ním nějakou dobu vedli válku.
Pokrok ale nezastavíš. Do sporů o oplocená území se vložil stát a války o drát skončily. A s nimi skončili i kovbojové, kteří už prostě a jednoduše nebyli potřeba. Osadníci z nekonečných prérií Divokého západu ukusovali akr po akru a nehostinné prostředí plné nebezpečí se (samozřejmě ne celé) stalo prostě jen dalším místem k životu. Jeden jediný malý, tak trochu rozzlobený drátek tak docela sám zvládl odstartovat masivní kolonizaci Severní Ameriky.
Dvakrát větší krabice, čtyřikrát víc zboží
Hlavní hybnou silou globalizace byl shodou okolností také kus železa, tentokráte ale o něco větší – přepravní kontejner. Před jeho zavedením se zboží putující z jednoho konce světa na druhý muselo opakovaně nakládat a vykládat (nejprve do náklaďáku, pak na loď, do vlaku atd.), což celý proces nejen zpomalovalo, ale také zdražovalo.
Člověk má totiž jen omezenou sílu a výdrž a musí se mu platit mzda, se kterou je navíc ne vždycky spokojen, no a dál to znáte. Když se tak v padesátých letech minulého století objevil přepravní kontejner – homogenní jednotka, do které se zboží u výrobce naskládalo a světlo světa znovu vidělo až u adresáta. Jednotka, kterou je možno pomocí jeřábu jednoduše přepravit z lodi na vlak nebo na náklaďák, a naopak a která se dá skládat jedna na druhou – nastala v přepravě zboží globální revoluce.
Kolik whisky pobereš
Zatímco v roce 1965 dokázali pracovníci přístavu za hodinu přesunout 1,7 tun zboží nebo materiálu, o pět let později už to díky přepravnímu kontejneru bylo tun 30. Jeden jeřáb byl totiž schopen vykonat práci x přístavních pracovníků a do jednoho kontejneru a na jednu loď se rázem vešlo daleko víc zboží, které navíc přestalo z beden v přístavních skladech záhadně mizet. Třeba whisky bylo jedno z úplně prvních zboží přepravovaných v nových kontejnerech, protože její výrobci už měli dost přístavních pracovníků a jejich vtípků o tom, že dostávají zaplaceno 50 liber za týden a k tomu kolik lahví unesou.
Princip kontejneru = zvětšíte-li plochu povrchu určitého tvaru, zvětší se jeho objem víc než úměrně, tedy například zdvojnásobíte-li plochu povrchu kontejneru, může se objem zboží v něm přepravovaného zvýšit až čtyřikrát.
Kromě vyšší rychlosti a spolehlivosti a nižší ceny přepravy vedlo využívání kontejnerů nejen k technologickým změnám v přístavech, které posilovaly svá mola a nakupovaly jeřáby, ale také ke změnám urbanistickým. Přístavy najednou musely mít dobré spojení na dálnici i dráhu a musely být dostatečně velké a prostorné, což ne všechny stávající huby dokázaly splnit. Místo San Francisca se tak hlavním obchodním přístavem stal nedaleký Oakland. Z Manhattanu se doprava přesunula do New Jersey. Z Londýna do maličkého Felixstowe a na slávě teprve nyní začínal nabírat nizozemský Rotterdam.
Lidé kvůli kontejnerům přišli o práci a to nikdy není legrace. Na druhou stranu ale přístavní odbory poměrně často blokovaly dopravu, když stávkovaly za lepší podmínky, takže se nešlo moc divit, jak rychle dopravní svět na kontejnerovou vlnu naskočil. Začaly se vyrábět mnohem větší lodě, nově se přepravovalo i zboží, které se do té doby přepravovat nevyplácelo, a výsledkem je, že celý svět dnes jí a nosí v podstatě to samé.
Terárium, co ovládlo svět
Také za cestou k dominantnímu postavení Evropy jako globální velmoci stála krabice. Nebyla železná, ale skleněná, říkalo se jí Wardian case a byl to v podstatě předchůdce dnešních terárií. V roce 1829 ji složil britský lékař a zapálený botanik Nathaniel Bagshaw Ward, když se pokoušel vymyslet, jak svoje milované kapradiny ochránit před kouřem z okolních továren, který mu je neustále trávil. Jednoho krásného dne si všiml, že v jedné z jeho skleněných nádob, ve kterých měl kukly hmyzu – protože když botanik, tak se vším všudy, že – z trošky hlíny vyklíčilo zapomenuté semínko. Na první dobrou ho obrovské možnosti tohohle malého objevu nenapadly. Teprve když rostlinky po čtyřech letech uvadly, protože zrezl uzávěr jejich nádoby, došlo mu, že na něco přišel.
Skleníky už v té době existovaly, ale rostliny v nich vyžadovaly péči člověka a zalévání. Uzavřený samoregulační systém jeho terária, který k „zalévání“ využíval odpařování a kondenzaci, byl proto naprosto průkopnický. Spousta rostlin, které si Britové vyhlédli v zahraničí, se totiž přes moře přepravovala jen velice složitě. Občas je nebylo čím zalévat, námořníci botanice nerozuměli a ani je to moc nezajímalo. Celých 19 z 20 rostlin tak většinou po cestě uhynulo. A pokud se přepravovala semínka, ve velké většině uschla, shnila, nebo je zlikvidovali škůdci. Po zavedení Wardova terária průměrně 19 z 20 vzorků naopak přežívalo a to nebyla dobrá zpráva jen pro botaniky, ale také pro celé britské impérium a všechny milovníky čaje.
Čína měla totiž v té době na čaj monopol a Evropanům ho prodávala zbytečně draze. Vyzbrojen Wardovým teráriem tak jistý Robert Fortune roku 1849 propašoval 13 tisíc čajovníků z Číny do Indie a tak nejen nastartoval indický čajový průmysl, ale také zlikvidoval čínský monopol. A z čaje, který byl do té doby luxusním zbožím, se tak stal levný nápoj mas a typická součást britské kultury.
Guma? Naše!
Podobný scénář se odehrál s gumovníkem, který byl přirozenou doménou Brazílie do té doby, než se sedmdesát tisíc jeho semínek dopravilo do Londýna. Tam je vyklíčili a ve Wardových teráriích odeslali na Ceylon. Tam se zakrátko produkce gumovníku tak rozbujela, že guma nejen zlevnila, ale také se rozšířila po celém světě a éra masově vyráběných bicyklů a automobilů tak mohla vesele začít. Brazilský gumový průmysl, pro zemi poměrně klíčový, ovšem v důsledku toho zanikl.
Wardovo terárium má komplet na svědomí také kolonizaci Afriky a jiných tropických lokalit Evropany. A to zejména proto, že v něm v roce 1860 z Jižní Ameriky jistý Clements Markham propašoval chinovník, ze kterého se vyrábí základní antimalarikum chinin. No, a to se to Evropanovi dobývá, když se po štípnutí komára najednou neumírá, že.
Foto: pexels.com, pixabay.com